Práce ze země - JASMÍNA - Michal "Aggi" Jílek
 Blíž ke koním.cz       WamiDesign.cz       Foto-Wami.cz       Psí škola Berenika       Hucul Club - Francova Lhota       CK Museon - Vacances, s r.o.
Úno 17, 2012 - Natural Horsemanship    No Comments

Práce ze země – JASMÍNA

V prosinci 2010 jsem dostal možnost pracovat s asi 5letou kobylou HQ Jasmin (majitelka E.Sčudlová) ustájenou toho času v Opavě Kylešovicíh na stájích p. Pavery. Prioritou byla práce ze země a postupně i ze sedla.

S kobylkou pracujeme stále (psáno 05/2012). Kobča na konci roku 2012 putovala k nové majitelce tuším v Odrách(psáno 01/2013).

Tato stránka vznikla jako „deníček“ a info pro slečnu majitelku, co se který den dělo a taky pro mě, abych mohl jednou kouknou zpět, co se podařilo a co ne. Berte to prosím tak že každý se nějak učíme, takže to vždy nemusí být to nejlepší co se dalo udělat. Ale lze z toho vzít ponaučení. Text končí datem 9.3.2011, o zbytek jsem bohužel přišel. Ale i tak je to poměrně rozsáhlý text.

První setkání

Majitelka popisuje kobylku jako nebezpečnou, nabíhá v ohradě proti člověku, vzpíná se, šklebí se, zastrašuje, snaží se kousat. Podobně při lonžování se obrací čelem a staví se na zadní.

Při prvním setkání v boxu s kobylkou. Povídali jsme si o ní. Mezi tím nás po očku sledovala přebírala seno, popocházela, přišla se podívat, jestli by něco nedostala a pak se zase věnovala senu.

Na vodítku a s bičíkem jsme se s ní prošli po pozemku několikrát jsem zastavili nechali ji popásat se ve sněhu, vedla ji majitelka. Kobylka nerespektovala osobní prostor, často se natlačila, přecházela, točila se a zasahovala při tom do osobního prostoru. Je zvyklá na vodění na pravé ruce, zleva se ji to moc nelíbilo a kobylka se snažila člověka dostat na „správnou stranu“  opět bez ohledu na osobní prostor člověka. Na vykročení na vodítku ale reaguje bez problému, na změnu směru doprava reaguje s ukázáním směru pokynem ruky nebo vodítka.

V ohradě při náznacích vyslání na kruh nebo vykročení při lonžování kobyla uhýbala a stavěla se čelem. Celkově byla neochotná.

Na provázku vodění zleva se skutečně dost nelíbilo, dávala najevo šklebením, točením tak aby byla na pravé ruce, otáčela se čelem k člověku. Na pravé ruce neochotně měnila směr vpravo, snažila se mě vytlačit. Při zastavení se snažila předbíhat, tlačila se do osobního prostoru.

Nechala se přimět k pohybu ke mně na provázku po poměrně silném tahu. Po několika málo opakováních pochopila a docela ochotně přicházela, opět se ale valila do osobního prostoru. Při upozornění pohybem vodítka se šklebila, ale ustoupila.

Při nabídnutí naklusání udělala dva cvalové skoky, pak se vzepjala a přeběhnutím v původním směru následně zastavila s obratem čelem ke mně ve vzdálenosti asi 2m a čekala na reakci. Na pohyb rukou cukala hlavou a v očekávání fyzického trestu dělala klasickou grimasu s uhýbáním hlavou. Nechala se ale hned přivolat blíž a strpěla bez problému a projevů nelibosti dotyky na hlavě a krku.

Potom reagovala pěkně a na velice jemný tah přicházela, zastavovala v poměrně slušném osobním prostoru. Využili jsme toho jako pozitivního ukončení a odvedli jsme ji bez problému a v pohodě do boxu. S kobylkou jsme strávili asi hodinu a půl.

Druhé setkání

V boxu se od začátku šklebila a očividně nebyla úplně v pohodě, stáli jsme ve dveřích boxu tři a bavili se o ní. Po chvíli jsem se pokusil o hlazení a dotyky z její pravé strany. Poměrně v pohodě se nechala hladit po hlavě a krku, při přechodu na kohoutek a záda se během sekundy nebo dvou začala šklebit a otáčet se zádí ke mně, přitom mě natlačila mimo dveře. Na okřiknutí se přestala otáčet a začala se tvářit jako že nic a přebírat seno.

Kvůli klidu a prostoru jsme ji tedy vyvedli do první ohrady. V ohradě byla trošku víc v pohodě (já taky :) ) První práce byla dodržení osobního prostoru. Reagovala pěkně na vymezení provázkem (lehké mávání koncem ve výšce pasu v obloucích směrem k ní), bez provázku nejevila snahu. Rychle ztrácela pozornost a snažila se jíst sníh. Dávala najevo nepohodu. Na chvíli jsme se vrátili do boxu. Dostala vodu. Něco málo vypila, chvíli oždibovala seno. Po asi 10minutách kdy jevila zájem o to co bychom mohli mít dobrého k snědku jsme opět vyšli do ohrady.

Navázali jsme na vymezování osobního prostoru, kobylka pěkně následovala na provázku, při zastavení se snažila mě předejít a cpala se při tom do osobního prostoru. Při snaže omezit kobylku v předejití jsem nedopatřením prohodil konce vodítka zamotaného do lonžky (pareliho provázek jsem neměl sebou) a  karabinou trefil nechtěně nos kobylky (omluvuju se Jasmín :) ). Docela ji to překvapilo, nesplašila se, ale hleděla co se děje, bez problému a bez stresu se nechala přivolat, hladit a drbat na zasaženém místě. Pozitivum bylo v podstatě vyřešení osobního prostoru, kobylka si ho ten den pečlivě už hlídala.

Toho jsme využili k pozitivnímu ukončení práce.

Třetí setkání

Začali jsme s prací na pozornost kobylky, zkoušela hledat trávu pod sněhem, na upozornění hlasem nereagovala, proto opakované tahu vodítka dokud se nechala přesvědčit a nevykročila ke mně, opakovaně dána možnost udělat chybu a opakovaně opravení. Po několika málo opakováních pochopila a úplně obrátila pozornost na mě.

Dál jsme pokračovali zvykáním na vodění z levé i pravé strany. Nelíbila se jí moje přítomnost na pravé straně (z levé ruky), snažila se přejít nebo aspoň nastrčit hlavu tak abych byl vlevo, zkoušela udělat pár kroků nakonec šla směrem k ohradě kde se sama omezila v pohybu dopředu a nakonec mě zprava strpěla a nechávala se hladit po hlavě a krku, na dotyky na kohoutku reagovala odmítavým šklebením a pohledy, takže jsem v tlaku po chvíli přestal a věnoval jsem se jen krku a hlavě. Pravá strana stále není kobylce moc příjemná ale přestala se točit a snažit se mě dostat na správnou stranu.

Vodění na provázku stále podobný problém, vlevo dobrý, zprava se snažila mě obejít tak abych byl opět vlevo, nastrkoval hlavu, když jsem nepovolil, naznačila kousnutí k mojí botě (nereagoval jsem ani úhybem ani odstrčením) a pak se začala kousat do vlastní nohy. Což opakovala skoro pokaždé s určitostí jako projev nelibosti. Hlazení a dotyky na hlavě a krku vyvolával jen zvýšenou pozornost kobylky, ale jinak strpěla.

Zaměřil jsem se tedy na dotyky na této straně. Pokaždé jsem kobylku hladil od hlavy po krku a sem tam zabrousil na kohoutek nebo bok. Hned se zase vrátil na krk a hlavu. Po chvíli kdy to bez protestů strpěla, jsem prodloužil dotyky na kohoutku, boku nebo zádech a pokračoval v dotyku a hlazení. Pokud se začala šklebit nebo ohlížet okamžik jsem pokračoval a jako odměnu několik sekund pauzu, že to strpěla.

Po několika opakováních (docela hodně) prokládaných jinými cviky, snížení hlavy (umí to pěkně, na nabídnutí sama hlavu sníží úplně k zemi, asi první dva pokusy jsem do toho musel dát trošičku síly, pak už jen na mírný tah), odstoupení od koně a přivolání tahem provázku, pochvala a nějakými kousíčky chleba. Po asi deseti minutách kobylka přestala pravou stranu řešit a nechala si líbit dotyky po celých zádech až na záď z obou stran, dotyky na boku opět z obou stran. Jen zprava ve slabinách ještě střihne uchem a zpozorní co se děje. Zleva vůbec neřeší. Pozornost dělí mezi okolí a mne.

Zakončili jsme přivoláním pomocí vodítka a následováním s teď už pěkným zastavením a respektování osobního prostoru a bez předcházení.

Hlazení, drbání, chválení, kousek chlebíčku. Vypuštění ke stádu. … Spokojenost asi na obou stranách :) …

Čtvrté setkání 21. 12. 2010 8:45-9:30h

Přivolání ze stáda, Jasmín přišla, zkontrolovala kapsy, moc dlouho jsem váhal s provázkem, takže začala odcházet, na tlak pohledem asi z 8-10m se nechala znovu oddělit od stáda, zaparkovala čumákem k ohradě a nechala mě bez problému přijít a na provázku kolem krku se v naprosté pohodě nechala odvést na malý dvorek před boxy.

Při nasazování ohlávky drží, i když nasazování trvá dýl a překáží přes uši. Přes ty uši trošku znervózněla ale vydržela, neodešla ani jinak necukala.

Na připnutém provázku pěkné následování z lévé strany, šly už bez problému změny směru i doprava které se ji posledně moc nelíbily. Změny směru byly jen asi o 45stupňů, bylo málo místa (můj pocit, nejspíš by to asi šlo). Změny směru byly bez tlaku ruky nebo provázku opravdu následovala mojí změnu směru. Při zastavení stále předchází asi o půl kroku před mojí pocitem danou pozici, kde bych ji rád měl při zastavení.

Zkoušeli jsme ustoupení předníma nohama, zatím jeden překrok a potom snaha zbavit se tlaku odchodem dopředu.

Na základě toho jsem ji tlačil pohledem a ukázáním ruky do směru, kterým odcházela na tlak k ustoupení. Bez problému přijala a obešla bez tlaku půlkruh a nechala se tlakem na záď zastavit.

Pokračovali jsme vysíláním po směru a udržením rytmu, zkouší zhruba na úrovni ramen zastavení a přijití k člověku. Po třetí opravě pokračovala.(chodili jsme na mojí pravou stranu) Po pauze ještě několikrát zopakovali, většinou bez problému pochopila, přesto zkusila zastavení čelem k člověku. Po tlaku pohledem a provázkem bez doteku pokračovala. Potom jsme zkoušeli vyslání vlevo, jen asi třikrát, pochopila a vypadalo to, že je ochotná jít i dál. Zvládli jsme v obou směrech celý kruh, po nabídnutí zastavení se krásně otočila čelem a přišla.

Dál jsme zkoušeli přátelskou hru, dotyky po celém těle, které posledně u kohoutku vzbuzovaly nepříjemné pocity a snahu kousat směrem k mým botám (spíš jen naznačení, nijak jsem se nesnažil uhnout z jejího dosahu, potom začala kousat po vlastní noze).

Po pauze asi 3min, kdy v klidu stála u mě očichávala a nechávala se hladit na krku hlavě, a zkoumala mi kapsy – stále pozornost směrem ke mně. Když jsem zkusil dotyky a hlazení i směrem k zádi, reagovala skoro ihned snahou odejít ode mě. Provázek celou dobu ležel na zemi, nedržel jsem ji, odešla ode mě a začala se zajímat o kočku, seno…

Následovalo odepnutí vodítka, odehnání, tlak pohledem, provázkem bylo potřeba i plesknutí kousacím koncem. Nechala se odtlačovat i měnit směr, dala hlavu dolu i žvýknuti a poprvé pěkně přišla. Na hlazení směrem k zádi z její levé strany reagovala okamžitě odchodem. Opět následoval tlak i kousnutí provázkem aby se nechala odtlačit od sena. Začala zkoušet utéct tlaku změnou směru, opozice tlaku stáním, šklebení a naznačení zvednutí na zadní. Po nepřestávajícím požadavku směru doprava po několika sekundách vykročila správným směrem. Po chvíli opět opakovala snahu samovolně měnit směr a pokoušela se asi třikrát psychicky zatlačit mě, jednou lehký náznak na zvednutí na zadní, který ale možná souvisel s rychlou změnou směru. Na nepřerušený požadavek směru během několika vteřin reagovala správně. Asi dvě minuty se nechala tlačit pohledem, jednou pěkně reagovala na změnu směru pouze na pohled. Zbytek bylo potřeba naznačení provázkem a ukázání rukou směru (tlak na plece, několikrát jsem se zapomněl a tlačil jsem na záď). Přijala pozici podřízeného a poměrně ochotně zrychlila i do klusu. Po celkově asi 5minutách několikrát nabídla snížení hlavy, uši a částečně i oči. Nabídku k přivolání ale asi dvakrát zkusila ignorovat, opět tlak pryč. Zhruba po třetím pokusu s její nabídkou podřízení, přijala, zastavila, natočila se, ale ještě nebyla ochotna sama přijít až ke mně. Došel jsem k ní, pohlazení a nabídka následování doprostřed dvorku, přijala a šla se mnou. Následovala ve volnosti, bez provázku.

Potom už se nechala hladit po celém těle v klidném postoji bez snahy odejít, či okusování, pozornost dělila mezi mě a okolí (hned za plotem dělník opravující traktor, bouchání i vzdálenější podněty – chlápek s kolečky asi 100m daleko).

Zůstala stát i po otevření branky k ostatním koním. Po sundání ohlávky a mém odchodu mě stále následovala. A když už nepřišly žádné požadavky, přebírala seno v bezprostřední blízkosti. Už jsme ji nehladili ani nevěnovali pozornost, po několika minutách jsme odešli, kobylka sice koukala, ale už nenásledovala.

Celkově slušná spokojenost s prací kobylky. Na závěr pozorná, ochotná. Klasicky v klidu u mě mazel – drbání na čele, nose… Prostě zvědavec a požitkář :).

Páté setkání

23. 12. 2010 – celkem asi 45minut

Trošku jsem se těšil a byl zvědavý, jestli se znovu nechá odvolat od stáda. Tentokrát se už odtál sníh a začala se kolem ohrady ukazovat tráva, takže smůla :(  Od trávy byla ochotná se utrhnout až z bezprostřední blízkosti a párkrát zkusila, jestli by náhodou nemohla schovat hlavu a dál se pást.

Po připnutí na provázku už poměrně ochotně vykročila, opět ale zapomněla respektovat osobní prostor a zkusila předbíhat. Oprava – změny směru při snaze předejít, při zastavení v osobním prostoru napoprvé zabralo až zdůraznění kousacím koncem (moje chyba: příště dbát na aktivnější opravu okamžitě).

Pokračovali jsme zvykáním na vodění zleva i zprava. Zleva stále kobylka projevuje nespokojenost a pokouší se přejít na opačnou stranu, po 10minutách už poměrně pěkně ujdeme několik kroků vpřed a měníme směr vlevo i vpravo při vedení z levé ruky.

Ustupování předkem stále kobylky tuhá, dlouho jde proti tlaku. Prozatím se spokojíme s ustoupením bokem pouze jednou nohou a přenesením váhy. Hlídat aby zároveň nešla vpřed. Příště zkusit u ohrady aby neměla možnost jít vpřed.

Nakonec jsme s kobylkou znovu navázali na snášení dotyků. Levá strana tentokrát kobylka v klidu a v pohodě přijímá dotyky po zádech, bocích, zádi, slabinách i na podbřišníku. Z pravé strany v pohodě, záda, záď. Slabiny a zvlášť v místě podbřišníku kobylka dává najevo nelibost, tentokrát jemně, přestane se prohrabovat ve sněhu a naznačuje pohybem hlavy „kousnutí“ do bot a pak znovu do své pravé přední holeně. Opět opakování, do projevu nelibosti, setrvání v tlaku na oblast, které se to týká několik sekund a uvolnění s pochvalou a několika sekundami klidu. Nakonec kobylka snese dotyky a hlazení i na podbřišníku několik málo sekund.

Jako pozitivní ukončení jsme zopakovali vyslání na kruh, zastavení a přivolání. Dneska byla kobylka trošku v nespokojené náladě. Brzy ztrácela pozornost. Proto jsme práci příliš neprotahovali. Možná jsme měli raději skončit o fous dřív. :)

Šesté setkání

27. 12. 2010 – 13.30-15h

Dneska jsme přišli za kobylkou až odpoledne, kobylka byla v boxu. Okamžitě zvědavě vykukovala a snažila se o průzkum kapes. Pěkně reagovala na ustoupení v boxu. Přetahování ohlávky přes uši strpěla v pohodě. Chvíli jsme se s kobylkou v boxu drbali a mazlili (drbání mezi ušima je moc příjemné).

Potom jsme s kobylkou vyvedli na pravé ruce před boxy, pěkně si hlídala osobní prostor a reagovala na změnu směru. Já jsem dostal zdrbáno, že jsem si vymezil moc malý osobní prostor, odpoledne při prohlížení fotek jsem musel připustit, že to je pravda. Takže příště začít pracovat na vymezení širšího osobního prostoru s hlavou koně na délku paže.

Celkově následování na provázku je pěkné, reaguje pěkně na změny směru, je pozorná. Opět z levé ruky slabší, přesto už se nesnaží přebíhat na druhou stranu. Několik prvních kroků jde pěkně na ruce. Pak se drží pozadu většinou na správné straně i při změně směru.

Při vysílání na kruh tentokrát většinou stačí naznačení tělem s ukázáním ruky po směru, několikrát pouze pohled do správného směru a pak na plece. Při vyslání na kruh z bezprostřední blízkosti dbát na větší osobní prostor. Z fotek je vidět, že jej mám poměrně úzký. Musím si na to dát bacha. Začít kobylku vysílat na kruh z jednoho místa, neusnadňovat jí to přecházením do správného úhlu.

Vysílání předních nohou dnes opět z obou stran ukročení jedné nohy a přenesení váhy. Jednou nebo dvakrát se podařilo ukročení obou nohou.

Začali jsme zkoušet pořádně couvání. Konečně jsme to zvládli všemi čtyřmi kopyty a v linii. Několikrát se podařilo i couvnutí na ukázání prstem. Jednou zkoušela uniknout tlaku provázku zvedáním a zakláněním hlavy, pokud bych zesílil tlak, podle fotek by se asi vzepjala. Tlak jsem víc nestupňoval, nakonec pěkně couvla.

Při mazlení se opět projevila pravá strana v oblasti podbřišku, kobylka se začala vztekat a naznačovat kousání, vzhledem k tomu že se mě skutečně dotkla (nekousla, ale tentokrát dosáhla a dotkla se mé nohy) dostala okamžitě práci na kruhu. Nějakou dobu zkoušela trucovat a zastavovala, když byla z dohledu za mými zády. Takže jsme opakovali asi pět minut, než se nám podařilo udělat kolečko. Následovala pauza a druhý směr. Což už šlo o poznání lépe, takže jsme to ještě zopakovali na obě strany a pak pauza, pochvala a konec.

Dnes to bylo moc pěkný, včetně toho pokusu o trucování, holt jsme si museli zkusit, jestli náhodou nepovolím. Nakonec jsme se domluvili a do boxu to už šlo pěkně, v boxu se pěkně otočila hlavou ven. Pak ještě chvilka mazlení, znova jsem vlezl do boxu, chtěl po ní ustoupení a udělání místa zádi, reagovala opět moc pěkně, takže pochvala, nějaké ty pamlsky a už jsme ji nechali na pokoji.

Sedmé setkání

28. 12. 2010 asi 45minut

Jasmína byla zaparkovaná před boxy s koňmi. Tentokrát přišla na zavolání. Chvíli to vydržela a pak šla za lepším a pak s ostatními koňmi vzali roha do zadní ohrady. Takže procházka v čerstvém sněhu :) v ohradě se znovu nechala zavolat (tentokrát jsem to podpořil kouskem chleba). Cestou z ohrady jsme to museli trochu vybojovat. Každých pár kroků se kobylka zastavila. Na rozejití od hlavy nereagovala, takže tah na provázku dokud nevykročila a za moment znova a znova. Nechala toho až pár metrů před průchodem do ohrady a kolbištěm.

Cestou od stáda jsme si stihli i vyjasnit osobní prostor, který bylo třeba zvětšit. Měl jsem trošku strach, jak na to kobylka bude reagovat, ale vzhledem k tomu že očividně zkoušela, jestli náhodou nepovolím s tím rozcházením, tak si ani nevšimla, že při zastavení ji nepustím blíž.

V pohodě jsme došli až do ohrady, cestou už pěkně reagovala na zastavení i rozejití. V ohradě jsme to ještě trošku ztížili, na provázku jsme zavírali branku. Kobylka si pěkně držela osobní prostor, a popocházela za mnou, velice jemně reakce. Paráda.

V ohradě jsme řešili ustupování předníma nohama s čumákem na ohradě. Kobylka se nechala pěkně přivést až k ohradě. Ustupování vycházelo z obou stran moc pěkně, nejvíc jsme dokázali (i z pravé strany :) ) dva kroky s tím, že vykročila s překřížením předníma nohama. Navíc už si i podkročila zádí, takže brzy asi zvládneme i ustoupení celým tělem.

Pokračovali jsme opáčkem ve vysílání na kruh. Dneska už to šlo opravdu pěkně. Konečně jsem prokoukl kobylku, co se týká vysílání na kruh. Strašně moc hlídá polohu těla, je opravdu strašně jemná, dokud po směru neuhnu i ramenem, je celá nesvá jestli to myslím vážně. Šlo to moc pěkně, takže jsme přidali naklusání na kruhu.

Dneska jsme si vystačili s třemi kusovými kroky, stačí až nad hlavu. Každopádně mě potěšila ochotou. První dvě vyslání na kruh vlevo vyšly moc pěkně, naskočila ochotně, pěkně se nechala zastavit, opět si udržela pěkný osobní prostor. Změna směru už nebyla úplně ono (opět vedení z pravé strany…). Jasmín si zkusila, jestli ji projde vzepnutí. Zase se ale nejednalo o vzepnutí, které by mě mělo ohrozit, kůň šel jen nahoru, na okřiknutí šel hned dolů a začal si žvýkat a snižovat hlavu. Otočila se celou hlavou ke mně, takže jsem si ji přivolal. Přišla ochotně, odměna klidem.

Znova vyslání na kruh doprava, vyšla pěkně, zrychlení do klusu až na první pobídku provázkem, po třech klusových krocích zastavení s vytlačením zádě, tentokrát jsem to asi přehnal s tlakem na záď. Schovala záď, ale zároveň naznačila vzepnutí, ale sama toho hned nechala. Takže pěkný. Je na pobídky opravdu citlivá (jako natočení ramene při vyslání), nechal jsem se strhnout klusem k zbytečné důraznosti. Kobylka ale udělala jinak přesně to, co se po ní chtělo, takže přivolání, pak pochvala, klid.

Ještě jedno vyslání na kruh, pobídka na klus, zastavení se schováním zádě. Ještě se sama naznačí snahu přijít se schovat ke mně. Ale pěkně reaguje na opozici tělem i hlasem. Takže zůstane na kruhu. Na přivolání už reaguje pěkně. Pro dnešek opět pozitivní ukončení, takže pochvala, pamlsky.

Sundal jsem u toho parelku a byl zvědavý, jestli kobylka bude následovat. Pěkně popocházela i zastavovala podle mě. Pěkně si schovala záď. Nechal jsem se unést a zkusil ji nechat tři kroky ustupovat zádi. Tomu už utekla a začala odcházet. Trocha zaškrábání chlebíkem a zavolání a kobylka se znova vrátila. Tentokrát jsem ji už jen pochválil, odměnil pamlsky a poslal pryč. Pak už jsme odcházeli a kobylka ještě chvilku následovala a pak to zabalila a odcházela za ostatními do ohrady.

Dneska moc pěkný, jen si dávat pozor na stupňování tlaku. Kobylka se hned stresuje. Prudké pohyby se ji taky moc nelíbí. Hlídat osobní prostor při vyslání na kruh a rozcházení. Hlídat se a nesnažit se postupovat moc a rychle dopředu. Nepřidávat v případě úspěchu další a další věci – dbát na pauzy a odměny klidem!!

Osmé setkání

29. 12. 2010 – 14:30-15:30

Kobylku jsme dneska vyzvedli v boxu. Je zvědavá, hned se chtěla podívat, kdo jde a samozřejmě co nese. Klasika, už si pamatuje, ve které kapse mívám kousky chleba. :) V boxu na výzvu ochotně ustoupila na obě strany, bez problému si nechala nasadit parelku.

Na provázku pěkně a ochotně vyšla a následovala (z levé ruky). Zůstali jsme na dvorku před boxy. Zkusili jsme rozejití zastavení s dodržováním osobního prostoru. Pěkně si hlídala vzdálenost, následovala pěkně z obou stran. Zkoušel jsem rychlejší vykročení a důraznější zastavení. U vykročení si nechávala víc prostoru – opožďovala se. Zastavení zvládala pěkně. První dva nebo tři pokusy ještě pohazovala hlavou – je stále strašně citlivá na prudší reakce a silnější tlak.

Po několika minutách to vypadalo moc pěkně, tak jsme se rozhodli vyzkoušet kobylku ve volnosti. Postupně jsme vyzkoušeli rozcházení, zastavování, následování, couvání, hru na obě oči. Kobylka pěkně reagovala, trošku ztrácela pozornost, ale většinou reagovala hned na oslovení. Jinak následovalo odhánění a práce na kruhu (několikrát jsem ji popostrčil pohledem a tlakem těla do klusu, přešla pěkně a ochotně) dokud nedává najevo pozornost a chce jít zpět do kruhu.

Dneska se nám opět podařilo vzpínání, už jsme si téměř jisti, že tak reaguje na stres – nejasnou nebo dvě protichůdné pobídky, příliš důrazný tlak. Zvedá se při stresové situaci, kdy ji dávám protichůdné povely najednou…, omezení z obou stran a tlak na plece, vzpínala se po směru, kterým měla jít, vůbec ne ke mně. Párkrát mě zkusila vytlačit při změně směru při práci na kruhu – zkusila, jestli neuhnu – a pak se podvolila. Na tlak pro směr zvýrazněný celým tělem reaguje přímo báječně. O to víc se ji nelíbí, pokud si neuhlídám na kruhu polohu ramen – zároveň tlak tělem proti směru, který ji ukazuju provázkem a rukou – viz obrázek z minulého setkání.

Pak jsme zopakovali hlazení a doteky z obou stran, pravá strany opět pro kobylku nic moc oblíbeného, ale rozhodně čím dál snesitelnější. Taky vodění z její pravé strany začíná být v pohodě, ve volnosti bych řekl, že neřešila vůbec.

Nakonec jsme zopakovali ustupování bokem, moc pěkné. Takže pozitivní ukončení, ještě něco málo chození po dvorku, už bez volání a odchod ve volnosti do boxu. Kobylka pozorná, v boxu si pěkně ustoupila bokem na obě strany, takže něco málo chlebíku do žlabu a už jsme ji nechali v klidu.

Deváté setkání

4.1.2011 12:30-13:00h

Jen ve zkratce mezi osmým a tímto devátým setkáním jsme se na obrátku stavili za kobylkou, byla venku na pastvě spolu s Blondýnkou. Zkusil jsem přivolání, poměrně ochotně přišla. Nechala se drbkat. Následovala ve volnosti. Nechala se rozptýlit koňmi vracejícími se z vyjížďky, které viděla přes ohrady. Odešla ode mě k ohradě a koukala, postupně bez přivolání vrátila na několikrát většinu cesty od ohrady ke mně. Na oslovení nakonec obrátila pozornost zpět ke mně. Vyzkoušel jsem ještě jednou následování ve volnosti, ustoupení, drbkáni. Reagovala pěkně a ochotně. Chtěla následovat, i když jsem odcházel. Jen je nějaká víc hrrr, při braní odměnek (asi to souvisí s tím, jak se začala navalovat při odměnkách o kterém píšu dál!!).

Dneska jsme přišli, když byla kobylka v boxu. Opět zvědavá a klasicky šklebivá, jsem zvědavý, jestli ji ten škleb vydrží napořád :) Na požádání ustoupí dozadu a schová si záď. Pokud postoupím víc do boxu, začne se opět šklebit a snaží se jakoby přehradit cestu dál do boxu tělem. Vzhledem k tomu že v boxu by nebyla možnost v bezpečí požadovat opravu chyby při snaze o ustoupení, nezkoušel jsem to – nedal ji příležitost chybu udělat a vyvedl jsem ji ven. S tím chováním v boxu bude třeba něco udělat… Musíme ještě vymyslet jak to s ní skoulet aby se uvolnila i tam.

Na první pastvině jsme začali ustupování zadkem, parkuje pěkně čelem ke mně – dobře ví, která kapsa by mohla být plná, dát si pozor na osobní prostor když vytahuju mlsání, šťouchá čumákem a hlavou, je nedočkavá – začít vyžadovat klid při odměňování, stání, nepostrkování hlavou.

Vyslání na kruh v kroku, pokoušela se mě odbýt ¼ kolečka a pak se zastavovala a čekala, co bude. Mám pocit, že se nedotáčela se celým tělem a hlavou ke mně, takže věděla, že dělá chybu. Už začíná zkoušet, jestli dodržím slovo. Lump. Nakonec, asi po třech opravách nechala fintění a už to šlo pěkně na obě strany. Tentokrát jen v kroku, dnes není čas na případné trucování a opravování.

V mezičase jsme v rychlosti zopakovali couvání a schování zadku. Snažila se, byla pozorná, většinu cviků udělala precizně. Některé věci už můžeme vyžadovat rychleji a důrazněji, aniž by se stresovala.

Opakovalo se také drbkání po těle, opět se moc nelíbila pravá strana a zkoušela utéct dotyku ustoupením, což je změna, běžně nastrkovala hlavu mezi místo, kterého jsem se chtěl dotýkat a mne, případně naznačovala kousání do mne, nebo do vlastní nohy. Nakonec se nechala drbat na hlavě, krku, kohoutku, pleci, podbřišníku.

Opět použito jako pozitivní ukončení práce, a už jen cesta do boxu a pamlsky a troška drbkání s hlavou ve žlabu, kterého si ani nevšimla.

Příště zkusíme čištění, začneme venku, v boxu začíná stresovat, když se kolem ní motám (vzhledem k tomu že mám sám trochu obavy, je možné, že to přenáším navíc i na ní). Ve dveřích boxu to snáší celkem v pohodě, vadí ji přítomnost až dál od dveří. Zkusím do příště vymyslet něco na uvolnění kobylky v boxu. Zaměřit se na osobní prostor při odměňování.

Desáté setkání

. . . . . dopsat . . . .    – očividně už nedopíšu…. :(

Jedenácté setkání

9. 1. 2011 – 13:00-13:30h

Kobylka venku před boxy, oždibovala seno. Bez problému se nechala nastrojit a odvést přední patvinu. Dneska práce na provázku. Vyslání na kruh na obě strany.

Pěkně vycházela na obě strany, několikrát mi při zastaveni zkusila vlézt do osobního prostoru, nechala se pěkně opravit ustoupením. Jednou zkusila vyjít na kruh skrz osobní prostor, hned oprava mávnutím kousacím koncem, hned si upravila ukročením vzdálenost a pěkně si držela vzdálenost bez škubání za provázek. Začali jsme se snažit zastavení na kruhu bez přicházení ke mně. Musím dát pozor, aby nebylo pozvání, ale požadavek na schování zadku (ustoupení zádí).

Zkoušeli jsme čistění venku na pastvině, venku to v podstatě nijak neřešila, jen hřebílko očuchala a pak už si všímala kdečeho a čištění neřešila. Jednou zkusila, jestli by se nešlo sebrat a odejít při tlaku z pravé strany na boku, ale po kolečku na provázku ochotně přišla a už stála a přebírala trávu a koukala po tom co kde lítá. Posunovala se jen o kousky, když chtěla dosáhnout na trávu. Venku čištění by tedy mohlo být v pohodě.

Takže jsme ještě zopakovali následování z pravé i levé strany, dodržení osobního prostoru a dneska pohodička. Takže konec.

Jasmína – 15. 1. 2011

13:00 – 14:40h

Tak nevím co má kobylka proti napáječce, ale pokaždé když vylezeme z boxu po obědě, tak si dá půlku kyblíku vody…

Troška ťapkání po dvorku před boxy, couvání, následování, ustupování zádi, všechno na provázku. Dneska moc pěkně bez jakýchkoli vyrušení, pěkně držela pozornost. Sem tam upozornění oslovením.

Takže jsme se vrhli přímo na čištění, dneska jsme zvládli pěkně obě strany hřebílkem, zatím to nebylo pucování do dokonalosti. Ale projel jsem celé záda, záď, boky, kohoutek, krk, plece a jakš takš nohy. Nešlo o to vyčistit koně, jen ho upevnit v tom že mu čištění rozhodně neubližuje a že pokud zůstane v klidu stát, nemusí pracovat.

Nakonec se jí nelíbilo hřebílko na břiše pod slabinami (zprava), nestihl jsem zjistit, jestli to lechtalo nebo jen místo na které si nechce nechat šáhnout. Mám dojem, že jsem stejné místo projel z levé strany bez jakékoli reakce, ale úplně jistý si nejsem. Opět následovalo to kousnutí se do levé nohy. Pokud si vybavuju, bez jakéhokoli dalšího projevu nelibosti. Prostě se přebírala stébla slámy co je tam rozházená a najednou se zahryzne do nohy. Hned na to začala odcházet. Takže pobídka na kruh. Vyšla pěkně. Po kolečku přivolání. Pozorně se vytočila, zastavila a čekala co dál. Perfektní pozornost během celého vyslání na kruh.

Znovu čištění po celém boku – správně bych měl začít tím, kde vznikla chyba – kobylka to každopádně nijak neřešila. Postupně jsem se zase dostal k dotekům a čištění po celém břiše, tentokrát si toho ani nevšimla.

Podle všeho si uvědomuje, o co jde, na závěr když něco dodělám, uvolním se a vydechnu, hned ke mně otáčí hlavu a zkoumá, jestli by nekápl nějaký pamlsek. Je si vědoma toho že se od ní čeká klidné stání. Paráda, po každé je to lepší a lepší :)

Takže pochvala, klid. Mezi tím Vlaďka přinesla rybářskou stoličku, na kterou jsme pak chtěli položit sedlo. Stála od nás poměrně daleko, a dělala ze stoličky bubáka – cvakala s ní tak, aby dělala nepříjemné zvuky a „děsila“ koně. Sama by k Vlaďce asi nešla, ale ochotně mě následovat. Když jsem zastavil ještě asi dva kroky před Vlaďkou, zůstala stát s odstupem a sledovala mě, co já s tím. Tak jsem se natáhl a začal škrábat na potah stoličky. Byla sranda pozorovat jak zvědavě zakukovala a nemohla se rozhodnout co si o stoličce myslet. Pěkně si hlídala můj osobní prostor a nenakročila si k Vlaďce se stoličkou, i když to vypadalo, že by šla, kdybych nebyl v cestě. Tak jen pokukovala po mně, co dělám a po stoličce. Teprve když jsem vykročil a kousek ustoupil stranou tak popošla na dosah a udělala žirafu, aby dosáhla čumákem, ale nemusela jít až ke stoličce. Nastalo opatrné očuchávání postrkování a nakonec i ochutnávání :D

Nakonec jsme stoličku dali doprostřed plochy a Vlaďka šla mezi tím pro sedlo a deku. Než došla, kobylka věnovala veškerou pozornost stoličce, takže ji trochu ožužlala, vyválela, popostrkovala.

Nakonec jsme na stoličku přihodili ještě sedlo, opět spousta očuchávání a obcházení zleva i zprava okukování. Ožužlávání jsem nedovolil, stačilo lehké vyrušení pohybem (lehkým zavlněním) vodítka, pokud to vypadalo, že chce sedlo žužlat.

Ještě jsme pro úplnost přidali dečku, tu jsem tentokrát držel já, opět spousta zvědavosti, postrkávání. Nakonec jsem zkusil zatím pomalu a v rytmu zvedat dečku nad hlavu, točit s ní, mávat atd. Nic rychlého a prudkého, prostě v klidu a pravidelně – v rytmu. Kobylka si pouze „zaklonila“ asi aby pořádně viděla. Hleděla jak telátko na nový vrátka :), žádný náznak že by chtěla pryč. Na chvíli jsem přestal, pochválil a chvíle klidu. Pak to s dekou zopakoval. Opět v pohodě a snaha k dece čuchat. Takže jsem ji chvíli nechal čuchat a pak přehození přes záda. Schválně jsem dvakrát obešel dokola a popotahoval deku, jestli ji to bude nepříjemné. Jen po mě koukala a jen tak pro jistotu k dece čuchla a nic neřešila.

Pak jsem vzal sedlo, opět čuchání a obhlížení (nikam nechodila, stála na místě, jen okukovala zprava a zleva). Potom se sedlem k boku a normální položení sedla (dával jsem jen pozor, ať ji tím sedlem na záda nekydnu jak s pytlem a aby nesjely třmeny nebo podbřišník a nepraštily ji, ale žádná zbytečná opatrnost). Kobylka v pohodě.

Rozešla se až při dotahování podbřišku, dělal jsem to poměrně pomalu, aby bylo víc času a případně vidět pokud by sedlo řešila a dávala najevo, že se jí to nelíbí. V podstatě si toho nevšímala, ale při silnějším dotažení se pokusila pomalu odejít. Následovalo vyslání na kruh, pěkné kolečko, pozornost opět pěkně na mne. Po kolečku zastavení, přivolání, dotažení sedla.

Se sedlem jsme chvilku pochodili, změny směru, zastavení, vyslání na kruh a přivolání. Všechno pěkně, pozorně a soustředěně. Nakonec jsme došli ke stoličce, sundal jsem sedlo a odvedl kobylku do boxu. Vlaďka tvrdila, že když jsem sundával sedlo tak vypadala překvapeně…  každopádně, stála, držela a pěkně následovala do boxu.

Před boxem jsem zastavil a kobylu poslal dvakrát zezadu doleva vedle mě, aby udělala krok, šla ochotně a vzhledem k tomu že tohle jsme zkusili jen jednou při ustupování předkem, kdy jsem potřeboval, aby přišla až k ohradě, tak je to paráda, pochopila okamžitě při prvním požádání.

Pak už jsem ji odepnul z vodítka a stejným způsobem poslal do boxu. Takže opět pozitivní zakončení jak pro mě tak pro kobylku.

Zavřeli jsme úplně box a odnesli jsme sedlo, uklidili po sobě dvorek. Pak jsme asi dvacet minut dali kobylce na vstřebání zážitků.

Po dvaceti minutách jsme se vrátili ke kobylce. Tentokrát jsme jí to zpestřili uzdečkou, jen jsme sundali otěže. Uzdečku jsme trochu nesmyslně navlékli na parelku. Vzhledem k tomu, že původně jsme měli v plánu jít ven a kobylka podle všeho cestou zpátky příliš spěchá, chtěli jsme otestovat, nakolik bude ovladatelná a nakolik bude protestovat nebo řešit uzdečku.

Pokračovali jsme na první pastvině, opět vysílání na kruh v kroku a následně v klusu. Vysílání na kruh v kroku moc pěkné. Napoprvé se sice pokusila omezit mi osobní prostor, ale po zdůraznění provázkem opravila a zbytek práce si osobní prostor moc pěkně hlídala.

Pokračovali jsme vysláním na kruh a přechodem do klusu. Zkoušeli jsme to pouze jednou, tenkrát to poměrně ucházelo, nechtěl jsem příliš tlačit a tak jsme v klusu dělali jen tři kroky. Dneska jsem si hlavně chtěl vyjasnit, jak kobylka bude reagovat na zvýšený tlak a jak přijme pobídku do klusu.

Nejprve jsme to zkoušeli na „lepší“ stranu kobylky, takže vlevo. Po zhruba půlkruhu v kroku jsem stupňoval pobídku pohledem ukázáním a mlasknutím, napoprvé jsem musel zdůraznit pobídku provázkem. Dál už stačil tlak pohledem a mlasknutí a během několika kroků naskočila do pomalého klusu. Několikrát jsme to zopakovali, dvakrát udělala jeden klusový krok a pak přešla opět do kroku, takže znova pobídka. Požadoval jsem jen další půlkruh, což vyšlo na pět klusových kroků. Příště to budeme stupňovat co do délky.

Pak jsme přidali vyslání doprava. Tady mi kobylka opět ukázala jak je jemná, budu muset ještě zapracovat na svoje uvolnění a ukázání směru. Stále ji překáží ruka, kterou ji ukazuju do směru ale pořád v úhlu jako bych ji mířil před čumák. Což ji očividně mate. Musím to víc hlídat.

Jednou se opět vzepjala, na zadních se udržela poměrně dlouho, tentokrát jsem zůstal v pobídce tlaku na směr a snažil se opravit svůj postoj. Opět se nevzpínala proti mně ale více méně ve směru, kterým měla jít. Po tom co jsem se opravil, vyšla po směru, a nechala se naklusat. Opět čtvrť kruh. Zopakovali jsme to ještě třikrát. V předposledním vyslání jsem snad konečně dokázal opravit svou chybu v pobídce, kobylka to dala hodně najevo. Nejprve se tvářila nerozhodně, jakmile jsem se opravil (rameno po směru, ruka k tělu, přesunutí pohledu před koně a spět na plec). V posledním vyslání už jsem to uhlídal a kobylka naklusala jen na tlak pohledem. Nádhera. :)

Takže odstrojení, pamlsek a odchod od kobylky. Stádo už bylo na pastvině, takže po chvíli odešla za ním.

Jasmína – 16. 1. 2011

13-14:40h

Tentokrát bylo stádo venku, museli jsme si pro kobylku dojít do zadního výběhu. Ve výběhu byla částečně vyvrácené jedno pole ohrady, takže jsme koně vyvedli z pastviny, zavřeli ji a volali majiteli. Už je to opravené.

Koně to zaparkovali před boxy u sena a Jasmína se vecpala do otevřeného boxu Blondy . Ostatní koně jsme ještě odvedli na ven z dvorku před boxy, abychom ho měli pro sebe.  Zopakovali jsme přivolání, následování ve volnosti. Asi dvakrát jsem kobylku musel poslat pryč a znovu přivolat, dneska to bylo slabší s pozorností.

Potom jsme se vrhli na čištění, zase nešlo o to kobylku vyčistit dočista dočista, ale nejhorší blátíčko šlo tentokrát dolů. Kobylka zkusila odejít jednou hned ze začátku, sotva jsem ji přejel přes krk, ale vypadalo to, že je to jen tak pro formu. Stačilo naznačit odehnání a ukázání směru a už nabízela podvolení (hlava i ucho), takže zastavení přes ustoupení zádi, přivolání a pokračování v čištění.  Trošku zkusila trucovat opět při čištění na břichu pod slabinami, tentokrát neodešla, jen se šklebila, pohazovala hlavou, zase naznačila kousnutí do vlastní nohy.

Postupně jsem opakoval doteky a hlazení na břiše, vždycky do prvního signálu nelibosti. Po chvilce snesla přejetí hřebílkem i rukou po celém břiše, takže jsem pochválil a pro dnešek nechal být – měl by to být pozitivní signál pro koně, že pokud snese i ne moc příjemné věci a zůstane stát, brzy to skončí. Je potřeba to opakovat, aby se to utvrdilo. Hlavně dávat pozor a přestat hned po prvním pozitivním výsledku a začít se věnovat něčemu jinému.

Jako další zpestření pro kobylku jsme zařadili procházení zúženým prostorem. Nejdřív jsme přitáhli „bubáka“ tentokrát to byla prázdná modrá plastová popelnice. Ta se nakonec jako strašná věc co žere koně, neosvědčila. Kobylka neohroženě nakráčela k popelnici, začala ji očuchávat. Nevadilo ji bouchání, kopaní ani cvakání víkem popelnice. Dokonce strčila celou hlavu dovnitř a oňufávala ji. Tím mě teda dostala – měla tam hlavu i s ušima – takže rozhodně nemohla vidět co se kolem děje. Nečekal jsem tolik důvěry. Z klepání do popelnice, když měla hlavu vevnitř, si taky nic nedělala.

Po hrátkách s popelnicí jsme pokračovali následováním ve volnosti a projití úzkým prostorem mezi popelnicí a plotem. Popelnice byla ještě tolik zajímavá, že jsme prošli a kobylka se chtěla znovu s popelnicí seznamovat, takže jsem ji musel opakovaně přivolat. Potom jsme přidali vyslání na kruh na provázku skrz prostor mezi popelnicí a plotem. A nakonec to samé ve volnosti. Prostor jsme zúžili na asi 1,5m. Kobylka naprosto v pohodě procházela. Občas vypadla z pozornosti a chtěla do popelnice strkat čumákem. Pozornost byla celkově dneska slabší, ale zase jsme se aspoň pobavili sledováním kobylky při průzkumu popelnice

Vlaďka v mezičase vyhodila ostatní koně z první pastviny a šli jsme tam s kobylkou pracovat na kruhu. Prošli jsme vyslání na kruh v kroku včetně osobního prostoru. Trošku jsme se dohadovali o osobní prostor, ale nic velkého. Kobylka nakonec vycházela pěkně širokým obloukem.

Přidali jsme pobídku do klusu. Doleva to šlo moc pěkně, opakovali jsme vyslání vlevo s klusem jen asi pětkrát. S každým vysláním se snižoval potřebný tlak na vyslání a popáté naskočila do klusu jen na pohled a mlasknutí. Nechal jsem ji pokaždé klusat čtvrtkolečko a zastavoval přes ustoupení zádí.

To samé vpravo bylo dneska docela náročné. Je to slabší strana kobylky a tak jsme se dohadovali poměrně dlouho, v kroku šla poměrně ochotně a pěkně. Ale naskočení do klusu zkoušela vypustit jak jen mohla. Zastavování, naskočení do klusu ale okamžitě přechod do kroku, zastavení a nabídnutí že sama od sebe půjde na druhou stranu. Nakonec jsme se sice pokaždé domluvili, ale několikrát mě vypekla tím, že naskočila do klusu a hned přešla zpět do kroku. Pokaždé při naskočení jsem přestal tlačit moc brzo a na to reagovala přechodem do kroku. Na druhou stranu pokud jsem s tlakem nepřestal včas, začala pohazovat hlavou a šklebit se.

Zase tak mám práci já sám na sobě, místo kobylka s klusem  Protože ona dělá přesně to co má, jen já ještě neodhadnu dost přesně dobu, kdy ještě pokračovat v tlaku a kdy přestat.

Nakonec tak po 15minutách jsme zvládli pěkné naskočení do klusu, s dodržením osobního prostoru a v pěkném tempu, takže jsme to ukončili, pochválili, odstrojili a nechali kobylku být. Kousek mě následovala a pak odběhla za stádem, našla pěkný kus bláta, pěkně se vyválela a bylo

Jasníma – 17. 1. 2011

9:00 – 9:40h

Kobylka byla v boxu. Vyvedl jsem si ji na dvoreček, zopakovali jsme čištění, tentokrát na provázku. Na začátku z povinnosti vyzkoušela, jestli to stání ve dvorku a chechlání kartáčem myslím vážně, tak se prošla dvě kolečka a pak už způsobně stála, pokukovala po okolí, a čumákem se probírala v čemsi na zemi.

Po ranních mrazících byla jízdárna dost pevná i pro koně. Nejdřív jsme zopakovali následování ve volnosti. Několikrát jsem kobylku musel opravit vysláním do směru, takže jsem se pěkně proběhl. Trošku se vztekala, naklusávala, nacvalávala ve volnosti, takže si přidělala haldu práce. Po chvilce na to přišla tak toho zase nechala a na přivolání přišla.

Jako novinku jsme zařadili vyslání ve volnosti přes můstek. Napoprvé to neprošlo, takže na vodítku. Zastavení nahoře, kobylka spěchala, takže skončila předními nohami dole. Ideální k zopakování cviku na couvnutí. Zvládla to pěkně. Takže jsem zkusil ve volnosti vykročení. To jsme zkoušeli v mezičase při zavádění do boxů, ani jsem se o tom nezmínil. Na ukázání směru udělá několik kroků po směru. Zatím není vyřešené zastavení. Při zavádění do boxu jsem ji posílal vlevo kolem sebe směrem ke zdi, takže zastavovala před zdí. Dneska stejným způsobem vyšla na můstek, zastavila zase s předníma nohama dole, nechala se pěkně couvnout.

Pokračovali jsme zase zopakováním vysílání na kruh s klusem. Jako vždycky troška šklebení, ale šlo to poměrně pěkně na obě strany. Potom už přišel Mirek, takže jsme honem udělali vyslání, přivolání ustoupení zádí. Aby bylo zajištěné pozitivní ukončení.

Kobylku jsme odvedli a převzal si ji Mirek.

Jasmína – 18. 1. 2011

9:40-12:00h – vyjížďka

Přišli jsme trochu později, než bylo původně domluveno. Pomohli jsme vyklidit boxy Gannyho a Sama, prý nám je Darča nechala za odměnu, prý dělají větší binec než holky :)

Na vyjížďku měla jet sestava Gunny, Baddy, Jasmína. Baddy už byla vyčištěná, než jsme dodělali boxy, takže holky čistili Gunnyho a já Jasmínu. Všechno proběhlo v poklidu. Jen se tam motal Sam, který byl na volno a snažil se družit s kobylkou. Typoval bych si, že se brzo rozříná, už uhýbá ocasem a nechává se očuchávat. Ganny na konci vyjížďky, když jsme je odstrojovali, měl ty samé spády.

Na začátku už povinné vyzkoušení jestli by se nedalo kartáči vyhnout, takže si kobylka trošku prošla na provázku. Už ji ani nemusím hnát dokola, stačí se škaredě podívat, vyslat jí a hned ji schovat zadek. Ochotně se vrátila a do konce čištění už pěkně stála. Dneska jsme to vzali pořádně a vydržela, jen pod tím břichem je to pořád nepříjemné, ale jen trošku ztuhla, takže jsem moment pokračoval. Pak dal pauzu. Pochválil a za moment pokračoval. Dneska to zvládla na jedničku :)

Vyjížďka sama o sobě poměrně v pohodě, víc asi řekne Darja. Já jsem si ji příjemně užíval. Žádná velká honička a závodění. Prostě kochání okolím. Kobylka spolupracovala nečekaně dobře. Jen ze začátku při nacválání se mi kousla do udidla, takže chvilku trvalo, než jsme se domluvili. Chody má opravdu luxusní. Když si vzpomenu na všechny ty kostitřasy a šicí stroje, se kterými jsme byli venku… Opravdu luxus :)

Parádní je taky že je ochotná jít do věcí, které jsem čekal, že budou problém. Kolem řeky je jedno místo, které je snížené, bylo zaplavené vodou. Z obou stran se schází po jakoby vyzděném nábřeží, je to sice pár centimetrů ale i tak jsem čekal, jak to bude řešit. Hned za tím bylo blátičko a veliké poměrně hluboké a rozblácené kaluže. Ochotně šla na pobídku, nechala se pěkně navést doprava doleva, jak bylo potřeba.

Samozřejmě mě otestovala různými fintami od skousnutého udidla, přes pokus otřít se mnou o plot, snahou jít o půl metru vedle než chci já. Prostě klasický fintičky. Nic extrémního. Nakonec jsme se vždycky domluvili.

Víc to asi rozepisovat nebudu, zítra se o tom můžeme pobavit naživo :) Vyjížďku jsem si opravdu užil. Bylo to příjemně vyvážené, jak klasická „kochací“ vyjížďka, tak troška pohybu. Prostě fajn.

13:15-13:45h – kolbiště

Zašli jsme domů pro provázky a šli jsme ještě na moment udělat nějakou práci ze země.

Kobylka se už pěkně navázala, hlídá si osobní prostor. Dneska jsem ji trošku potrápil hlavu, při otvírání kolbiště. Klasicky příchod k brance na kolbiště, zastavení, rozvázání provázků. Otvírání branky tak, že kobylka musela couvat, aby si uhlídala můj osobní prostor. Potom projití brankou, otočení za mnou, protože jsem zůstal stát u branky, abych ji mohl zavřít, schování zadku, zavření branky a pak následování do středu kolbiště. Musel jsem ji ukázat pouze couvnutí a poslat ji dovnitř. Osobní prostor, otočení čelem ke mně zastavení a hlídání osobního prostoru při zavírání branky si už řešila sama. Zvládla to perfektně.

Zopakovali jsme vysláni na můstek, couvnutí zpět na něj. Budu muset pořešit zastavení, protože ji posílám do svého osobního prostoru, když stojím u můstku. Takže ji nezastavím opozicí. Asi slovní povel. Jinak všechno provedla ochotně, jen couvnutí zpět bylo takové nějaké divné. Asi se snažila tvářit, že se tam celá nevejde. Jednou třemi nohami stála už nahoře a čtvrtou si několikrát nepodkročila, ale postavila na šikminu u můstku, takže ji sjela dolů :)Vytrvalá pobídka k ustoupení a nakonec se to zvládlo.

Zopakovali jsme vyslání na kruh v klusu. Dneska našla novou fintu jak se z toho vyvlíknout. Nakluše ochotně na poměrně malý tlak, jenže místo na kruhu to švihne rovně. Takže mi nezbude, než ji zastavit tahem. Překazit jí to půjde tím, že pokud pokluše rovně místo v kruhu, bude po zastavení délkou provázku pobídka na klus. Dát pozor aby mi nevytahovala při naskočení do klusu provázek z ruky.

Nakonec jsme to zvládli pěkně na obě strany, takže honem pochvala, klid a odchod do boxu.

Jasmína 17. 2. 2011

13:00 – 13:45

Jasmína s Gannym v byli v první ohradě, na zavolání asi z 15m přišel Ganny Mazel. Tak dostal příděl drbání a pak jsem ho poslal pryč. Jasmína na stejnou vzdálenost házela jen očkem (stála ke mně zádi), zkusil jsem ji nejdřív lákat na luskání a obcházel ji tak aby na mě neviděla a musela se za mnou otočit. Fikaně to vyřešila jen našlápnutím a vytočením hlavy. Takže ověřené prásknutí ohlávkou o botu a ejhle, najednou byl zájem rovnou ke mně dojít :) Pochvala drbkání chvilka klidu. Potom výzva k následování ve volnosti. Ochotně šla asi 10kroků, potom naznačila, že by jako mírně uhla směrem ke Gannymu, takže znova oslovení a slovní výzva k následování stále ve volnosti. Tentokrát to zapíchla po asi pěti krocích a dál že prý nee. Takže pobídka ukázáním že má jít vpřed. Ignorace, jen sem tam ouško co jako já na to. Takže pobídka provázkem do klusu. Vystřelili oba dva s Gannym jak rakety směrem dopředu. Naštěstí jen takovým tím pomalým klusíkem, takže jsem s nima udržel krok. Jasmina se hodlala zaseknout u kbelíku s vodou, takže okamžitá pobídka zpět do klusu a směru. Trošku se vztekala, naběhla plecema do chudáka Gannyho a kousla ho, pobídka pokračovala, takže pokračovala dál, ale skoro hned začala nabízet příměří a zužovat si kruh. Abych netrápil Gannyho, jsem ji nabídl, aby přišla. Reagovala okamžitě a hned byla ten nejhodnější kůň široko daleko :)

Nandal jsem ohlávku připl, pochválil. Po chvíli mě pěkně následovala k brance, pěkně reagovala osobním prostorem, i když jsem couval při otvírání vrátek. Nechal jsem jeden díl zavřený a druhý se otevřel jen částečně. Takže tam byl mezi mnou a vrátky prostor necelé dva metry. Když jsem ji vyslal skrz, viditelně váhala (nakročení vpřed, ale hned stáhnutí zpět), takže se snažila řešit osobní prostor, kterým jsem zabíral průchod. Ustoupil jsem o krok dozadu a na pobídku ukázáním směru pěkně vyšla, obešla branku a hlavou pěkně zaparkovala proti mně, takže jsem to pohodlně prošel a zavřel.

Pak jsem šel k boxům. Následovala pěkně i ve zrychleném kroku. Před boxem jsem měl připravené čištěni, takže jsme došli před box. Abych ji „připravil“ na strašný kartáč co žere koně, jsem ji celou obešel s kartáčem, hlavně problémové místa. Ani se nehnula. Takže vrátit kartáč a pak otevřít do boxu, trošku se nakročila směrem za mnou, takže jsem ji hned opravil a ukázáním ustoupil zpět asi ze dvou metrů. Pěkně poslechla, takže pochvala a chvíle klidu.

Potom následování na provázku do boxu. Otoční hlavou k východu přes schování zádě. Všechno v klidu a pěkně. Potom jsem znova zašel pro kartáč. Pěkně počkala, očuchala kartáč a zabořila hlavu do sena a přebírala ho. Okartáčoval jsem celkem poctivě celou jednu stranu, včetně břicha slabin, stehen zevnitř. Vůbec to neřešila. Potom jsem ji obešel kolem zádi a odzadu (pro jistotu s odstupem) jsem ji oslovil, ohlédla se tak jsem ji ukázal odzadu ustoupení zádi. Reagovala moc pěkně, ustoupila a udělala prostor. Nikdy jsem to s ní ještě nezkoušel, takže mně fakt potěšila. Kompletně jsem přejel celý bok, včetně míst kde se jí to moc nelíbilo. Opět bez jakýchkoli reakcí, prostě se hrabala v seně a stála na místě.

Nechal jsem ji tedy přejít ke stěně boxu a znova zkusil čisti volný bok slabiny, nohy, břicho. Prošlo to v pohodě. Od hlavy jsem ji odstoupil od hrazení boxu a v mezeře jsem očistil i druhou stranu se vším všudy. Nakonec jsem ji tedy přivázal nakrátko tak, že nedosáhla na seno a opakoval to samé z obou stran. Při přivazování si jen otřela hlavu o prkna boxu a trošku po mě koukala co se děje, ale žádné šklebení ani nic podobného.

Odvázání, pochvala klid. Pak vyvedení z boxu. Odložení s provázkem. Vrátil jsem se asi 3m s kartáčem a zavřít box. Když jsem šel s kartáčem, chtěla jít za mnou. Takže opět couvnutí zpět a ukročení zádi na původní pozici. Potom jsem ji tedy donesl krabici s čištěním blíž, tak jsme chvíli měli zábavku s očucháváním, dloubáním. Trošku jsem ji to zpestřil a začal jsem do toho trochu bouchat. Málem si zvědavostí vykroutila hlavu :D Potom jsem sebral krabici, odnesl ji k boxu, zavřel box a vrátil se k ní. Moc pěkně zůstala stát (moc pěkné bylo to že zůstala stát, ne že by stála nějak speciálně pěkně :D).

Potom už jen následování na provázku k výběhu, které jsme zvládli pěkně s naklusáním a prudkým zastavením, kdy si opravila ustoupením osobní prostor. Když jsme byli u brány zdravil nás už Ganny. Uzavřel jsem to vysláním do ohrady otočením a přistoupení. Pak pochvala, odměnka, sundání parelky podrbkání a vylezl jsem z ohrady. Chvili se přes ohradu mazlil s Gannym, Jasmína vzala roha, když jsem si provázek dal kolem krku, dělám to když jdu za ní do ohrady, už si to asi spojila. Budu to muset začít dělat jinak :)

Pak mi to nedalo, ještě jsem vlezl do ohrady a chvili si hrál s Gannym na šéfa, chtěl jsem, aby mi uhnul s cesty. Napoprvé přemýšlel do posledního okamžiku jako jestli to myslím vážně, takže jsem do něj skutečně narazil, okamžitě se mi klidil s cesty. Když jsem potom naznačil stejný postoj si ze 3 metrů automaticky se uklidil ze směru, kterým jsem se díval. Šlo o posílení mojí dominance. Trošku jsem si tím u toho u něj shodil důvěru. Nechtěl potom přijít ani ze vzdálenosti asi dvou kroků :D to pořešíme někdy příště. Anebo spíš vzhledem k jeho povaze to udělá příště automaticky, jen asi trošku víc obezřetně.

Co se týka toho kousnutí v boxu. Asi bych to přičítal stresu z toho, že jsou koně fuč. Dneska byla fakt jako mílius. V úterý a středu ale pravda trošku zkoušela. Ve středu dostala docela zabíračku na hlavu. Musela řešit to moje hopsání, což se jí moc nelíbilo, ale nakonec jsme to zvládli a zůstala stát i když po mě pokukovala :)

Jasmína 9.3.2011

10 – 10:45

Jasmína i Ganný ještě v boxech. Pustili jsme je na dvorek před boxy že Gannýho až půjdu dělat zase zavřu. Překvapili mě, Ganny začal dělat šéfa a honit Jasmínu po dvorku. Sem tam po ni kousl. No prostě úplný hřebec: D Nakonec na ní zkusil dvakrát naskočit, na což se mu Jasmína vybodla a odešla pryč. Jasmína rozhodně neříná, takže očividně na Gannyho leze jaro :)

No po deseti minutách jsem se rozhodl, že už by se mohlo něco dělat, tak jsem šel pro Gannyho. Ale pán hřebec rozhodně odmítal zkusil mě zastrašovat , takže odehnání ve volnosti po dvorku a měli rozcvičku oba dva najednou. Všechno pomalu a v pohodě byli tam oba najednou a přece jen s Gannym jsem nedělal a tak nemáme vyjasněné vztahy. Nechali se oba pěkně vytlačit, a šli zároveň jeden za druhým rovnou v klusu. Měnil jsem jim směr a nenechal jsem je zastavovat. Musel jsem dělit pozornost mezi oba, takže to nebylo úplně ono. Nakonec to byla Jasmína, kdo první nabídl, že chce do kruhu, hezky si zúžila kolečko kolem mě, pozornost pěkně na mě, uši, hlava dole, žvýknutí. Nabídl jsem ji přivolání, moc pěkně přišla ke mně. Ganny mezi tím na širokém kruhu okolo proklusal. Když jsem věnoval pozornost Jasmíně tak koukal po všech čertech a odkráčel pryč.

Asi bych bez dovolení neměl, ale přece jen mi to nedalo. Odvedl jsem Jasmínu na chvíli do boxu a dokončit s Ganným respekt. Byla to otázka asi 3minut. Změny směru a čekání na nabídku, že by už mu stačilo běhání. Sice chodil jako hřebec hlava nahoře, vznosné chody ale po chvíli už šlo ouško, a hlava občas dolu. Nenechal jsem ho hned na poprvé, až asi při třetí nabídce jsem přestal tlačit a na hou, pěkně zastavil, koukl po mě a tak jsem chválil a šel za ním drbkat. Nikdo ho neučil zastavení s otočením čelem k člověku. Ale není to potřeba, on na to dřív nebo později přijde sám. Dneska bych se zbytečně pral s jeho hrdostí. Zopakoval jsem to na stejnou stranu a pak na druhou. Vždycky pauza pochvala. Pokaždé si odžvýkl. Vzal jsem hojen na vodítko kolem krku a odvedl do boxu. Před boxem se mu větrem začali přivírat dvířka od boxu do cesty, a když jsem přešel na druhou stranu, abych je přidržel, pěkně si upravil osobní prostor. Pokud se s ním někdy bude pracovat ze země, bude to s ním určitě hodně příjemné.

Hned potom zpět k Jasmíně, která to z boxu pozorně sledovala :D Na zavolání vyšla ve volnosti z boxu, otočila se a přišla ke mně. Chtěl jsem zopakovat přátelskou hru hlavně dotyky po těle. Chvíli to vydržela, ale při drbkání z levé strany ve slabinách se rozhodla, že tohle je nuda, tak se nenuceně otočila pryč ode mě a začala odcházet. Hned pobídka do kroku a klusu, po chvíli změna směru, ještě jedna, během minuty možná dvou už nabízela uši, hlava dole, žvýkání. Znova přivolání, zastavení, pochvala a chvíle klidu. Potom pokračování v drbkání od toho u čeho odešla.

Drbkání už bez problému. Zopakovali jsme následování ve volnosti, zastavení při následování, udržení osobního prostoru když couvám, včetně ustoupení zádi když ustupuju v tom směru.

Nakonec jsme zopakovali naskočení do klusu při následování a následování v klusu. Zatím jen po přímce beze změn směru. Naskakuje do klusu, ale při naskočení se zašklebí a pohazuje hlavou, po dvou třech klusových krocích už ale jde pěkně jak po pravé ruce, tak s odstupem vzadu. Bude to třeba s ní procvičovat, aby překonala ten úvodní odpor. Mám dojem, že to pořád chápe jako odehnání nebo vyslání na kruh a teprve po pár krocích pochopí, že má jen následovat.

Dneska jsem odcházel moc spokojený, všechno šlo moc dobře, perfektní spolupráce s Jasmín i s Gannym.



Máte co říct? Jděte do toho a zanechte komentář!

CAPTCHA * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.