malý Velký vandr 2007 - Michal "Aggi" Jílek
 Blíž ke koním.cz       WamiDesign.cz       Foto-Wami.cz       Psí škola Berenika       Hucul Club - Francova Lhota       CK Museon - Vacances, s r.o.
Říj 8, 2007 - Vandry    No Comments

malý Velký vandr 2007

01.kemp_krakenTak, konečně se dostávám k tomu, abych napsal něco málo o našem malém Velkém vandru o prázdninách 2007. Velký vandr proto, že tak říkáme od někdy dávna vandrům o hlavních prázdninách, které trvají 10 – 14 dní a malý, protože se nám to trochu zkrátilo na pět dní.

Tentokrát jsem si vybral jako oblast toulek Jeseníky. Plánování trasy bylo náročné, prošlo řadou změn. Nakonec z praktických důvodů vyhrála varianta, která počítala s trasou začínající v dědince Karlovice u Vrbna pod Pradědem, přes některé zříceninky strážních hrádků v okolí. Potom do Rejvízu a úplně nahoru do výběžku Hrubého Jeseníku do města Javorník. Cestou jsme krom hradů a trempských kempů chtěli navštívit otvírání naučné stezky u Drakova, které se účastnili naši kamarádi šermíři. Ale to už předbíhám.

04.vyhledSešli jsme se ráno na nádraží ve zmiňovaných Karlovicích, kde na nás už čekala Darča, která z nás, přestože to měla nejblíže, vstávala nejdřív. Inu to jsou služby autobusové přepravy… Sešli jsme se tedy Meloun, Marcelka, Strašidlo, Darča a samo sebou moje maličkost. Všichni už netrpělivě čekali, co jsem to na ně vymyslel a tak jsme honem vyrazili, než přijdou na to, že vlastně ani moc nevím kudy a kam.

První naše cesta vedla na zříceninu strážního hrádku Freudenstein. Celkem bez potíží jsme ji našli, chvíli si polebedili na sluníčku, já mezi tím prolezl zbytky hradu a něco málo nafotil. Ostatní se při mém hemžení nakonec nechali strhnout a šli si zbytky hrádku také prohlédnout.

Nakonec jsme se zvedli a pokračovali směrem k dalšímu pozůstatku strážního hrádku Fürstenwalde, kam jsme tedy nakonec nedorazili, protože cesta se nám protahovala úměrně sluníčku, které nám opravdu přálo. Nakonec jsme se rozhodli trochu změnit můj původní plán a zamířili jsme do Vrbna pod Pradědem. Cestou jsme si užívali sluníčka, přírody okolo nás (kterou nečekaně přerušil roj osobních aut, které se od té chvíle objevovaly na lesní cestě co chvíli. Asi tam měly mrchy někde hnízdo, co já vím…).

01.kemp_krakenPo technické zastávce ve Vrbně na toaletách a jsme se zchladili při hledání skla v řece. Pokračovali jsme směrem na Drakov, i když trošku nepřímou cestou, abychom mohli přenocovat na příjemném trempském kempu Kraken. Když jsme se dostali na kemp, byli jsme už všichni slušně uťapkaní, takže jsme vzali s povděkem připravené dřevo a ukuchtili dlabenec. Po dlouhém povídání jsme pod převisem všichni usnuli a těšili se na další den.

Ráno nás vzbudilo sluníčko, moc se nám z pelechů nechtělo, tak jsme ještě chvíli polehávali, než jsme začali kuchtit snídani, balit se, uklízet kemp a připravovat dřevo pro další návštěvníky. Zápis v kempovní knize po nás taky zůstal. Já jsem prolezl další blízkou zříceninu strážního hrádku a pak jsme už spokojeně vyrazili směrem na Drakov.

Opět bylo nádherné letní počasí, teplota začala stoupat opravdu vysoko a my zjistili, že nám tak trošku chybí dostatek vody. Nedalo se nic dělat jedině se vracet do Vrbna, ale to se nikomu nechtělo a místní studánky jsem bohužel neznal. Vyrazili jsme tedy s tím, co bylo, cestou jistě něco najdeme.

To jsme ale netušili, že nás čeká cesta do řádného kopce, s balvanovým mořem a pěknou řádku let neudržovaným lesem. Byla to opravdu fuška, ale za tu nádheru to opravdu stálo. Nejvyšší bod Medvědího vrchu jsme nakonec vynechali, byť zbývalo převýšení jen několika málo metrů a raději se kochali výhledem na Hrubý Jeseník a pomalu začali sestupovat směrem k Drakovu. Cestou jsme našli pole borůvek, velkých jak malíkový nehet. Nádhera. Navíc se celé pole schovávalo mezi roztroušenými skalkami, spíš obrovitými balvany, které tvořily terasy a schody dolů z kopce.

13.zapad_sluncePůvodně jsme mířili na hrádek Sokolí vrch (Quinburk), ale teplota, vyčerpání z výstupu a nedostatek vody nás přiměl zamířit už přímo na Drakov. Tam jsme dorazili k večeru, kdy už celá akce končila. Podařilo se nám najít kamarády, prohodit několik slov, najíst se a začali jsme přemýšlet, kam složíme hlavu. Hrádek Drakov, který byl také v plánu cesty, nakonec také nezažil naši návštěvu, i když jsem od místních vyzvěděl, kde hledat jeho zbytky. Mapy jsou velmi nepřesné. Mnohdy i o stovky metrů. Takže snad příště.

Spát jsme se nakonec rozhodli v lese u potoka kousek cesty zpět. Trochu nás potrápily mouchy, ale moc na výběr z míst na spaní nebylo. Všude se motalo plno lidí a bylo to snad i chráněné území. Škodu jsme neudělali žádnou, snad jen uleželá tráva. Tak se snad nikdo na nás nebude zlobit.

05.vodni_kolo_u_drakovaTřetí den jsme vyrazili z Drakova směr Rejvíz. Celý den probíhal opravdu v poklidu. Nikam jsme nespěchali, užívali si krajiny. Značená cesta vedla jen do mírného kopečka a převážně ve stínu lesa a kolem vody. Několikrát jsme se zastavili, naplnili bříška, odpočinuli nožičkám a pak zase pokračovali na Rejvíz. Cestou jsme míjeli ještě hrad Koberštejn, kam jsme se opět nepodívali a to nám chyběl jen kilometr. Asi jsme fakt leniví. Den byl opravdu parný a nám se nechtělo udělat ani jeden zbytečný pohyb. Nakonec jsem kolektivní lenosti podlehl i já a na hrad si nezašel.

Do Rejvízu jsme dorazili docela uondaní a opět nastaly změny v plánované trase. Měli jsme se podívat na mechova jezírka a pokračovat pěšky do města Jeseníku, přespat na Zlatém chlumu. Nakonec jsme nasedli na autobus, který nás dovezl až do Jeseníku. Tady jsme se museli rozloučit s Melounovo ženou, která musela zamířit domů.

07.meloun_kuchtiNakonec jsme přestoupili na autobus do Černé Vody. Tam jsme vypili v místní hospůdce kvanta skvělé chlazené kofoly. Přiblížil se večer a tak jsme se vydali na místo kousek od hradu Kaltenštejn, které měl Meloun vytipované na spaní. Místo bylo pěkné, mírně větrné, oheň jsme schovali mezi balvany a večer si povídali strašidelné příběhy, potom jen povídali a nakonec hluboko v noci usnuli.

Krásný den nás přivítal sluníčkem a traktory obracejícími seno na nedalekých lukách. Po snídani jsme se vypravili znovu dolů do vesnice, nakoupit nějaké papkání protože všechno jídlo bylo fuč. Opět jsme se před slunečním žárem schovali v místní hospůdce, kde jsme něco málo snědli. Podívali se na obrovské televizi na pohádku a vyrazili smočit těla v místním lomu. Což byla velmi příjemná záležitost.

Na závěr dne nás počasí překvapilo pořádným slejvákem, takže jsme se koupali kvalitně ještě jednou. Cestou zpět jsme tak trošku hulákali a zpívali a vesměs jsme se dobře bavili i přes to, že na nás lilo a byli jsme mokří jako myši. Nakonec jsme zbytek lijáku přečkali v oblíbené hospůdce.

12.konePozději jsme se vypravili zpět na spací místo. Vzhledem k nejistému počasí jsme se připravili na případnou další vodu. Ta bohužel nad ránem opravdu přišla. Natáhli jsme připravenou střechu z igelitu a v polospánku poslouchali pleskání kapek na plachtu. Později ráno jsme sbalili a vzhledem k neustávajícímu hustému dešti jsme se rozhodli vypravit na autobus a pomalu domů. Cestou okolo hradu nás příroda obšťastnila opravdu bohatou nadílkou vody. Začal déšť tak hustý, že neodolala žádná z našich pláštěnek a všichni jsme byli do poslední nitky mokří. Po cestě se valily celé potoky vody, boty promokly a po nohách do nich crčely další haldy vody. Připadal jsem si jako vodník.

14.suseni_drevaNakonec jsme dorazili na zastávku, to zrovna pršet přestalo a začali se sušit a dělat si snídani. Asi to byl pohled pro bohy. Místní se asi docela divili. Po nějaké té hodince nás naložil autobus a vezl nás směrem naše domovy. Náladu jsme si naštěstí nedali zkazit. Takže i v autobuse bylo veselo. Přestože už všichni tušili nadcházející loučení a konec letošního malého Velkého vandru.

Další fotky z tohoto vandru po Jesenicku



Máte co říct? Jděte do toho a zanechte komentář!

CAPTCHA * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.